Guarana (Paullinia cupana) je popínavá rostlina z čeledi mýdelníkovitých, domovem v povodí Amazonky. Ve volné přírodě šplhá po kmenech stromů jako liána. V plantážích z ní lidé dávno vychovali nízký keř — a to je první stopa, že guarana není obyčejná divoká bylina, ale plodina s tisíciletou lidskou historií.

Rostlina plodí hrozny drobných červených tobolek. Když dozrají, pukají a odhalí jedno až tři tmavá semena, částečně obalená bílým míškem. Právě semena jsou to, oč tu běží. Po usušení a upražení z nich vzniká hnědý, výrazně hořký prášek, který Amazonie pila dávno předtím, než Evropa poznala kávu.^[1,2]

A teď to hlavní číslo. Semena guarany obsahují až 6 % kofeinu.^[1] Pro srovnání: zrnka kávy arabiky mají zhruba 1,2 %, robusta kolem 2,2 %. Guarana je tak jedním z nejbohatších přírodních zdrojů kofeinu, jaké lidstvo zná.

Příběh guarany nezačíná v laboratoři, ale u ohně. Sateré-Mawé, domorodý národ žijící na pomezí brazilských států Amazonas a Pará, vyprávějí o manželském páru, který si vyprosil dítě. Chlapec vyrostl v radost celé vesnice — a právě tím vzbudil závist zlého ducha, který na sebe vzal podobu jedovatého hada a dítě zabil.

Vesnice truchlila. Pak přišel pokyn shůry: matka má chlapcovy oči zasadit do země a zalévat je svými slzami. Z toho místa vyrostla nová rostlina — a její plody měly od té doby podobu očí. Rostlina, která podle vyprávění „vrací sílu starým a odvahu mladým".^[3]

Za mýtem stojí i tvrdá historická skutečnost. Byli to právě Sateré-Mawé, kdo z divoké liány udělal pěstovanou plodinu — vymysleli, jak ji sázet, sklízet a zpracovávat.^[3] Guarana je původní v horních partiích povodí řeky Maués-Açu, přesně tam, kde leží jejich tradiční území. Není to tedy „rostlina z pralesa", kterou si někdo jednoho dne utrhl. Je to kulturní vynález, podobně jako vinná réva nebo kukuřice.

Tradiční nápoj se jmenuje çapó: kus usušené guaranové „tyčinky" se nastrouhá do vody a pije se denně, při obřadech i při jednání s hosty. Nabídnout ho návštěvě je gesto pohostinnosti.^[3]

Evropané se o guaraně dozvěděli od jezuitských misionářů, kteří si všimli něčeho, co je fascinovalo: domorodí lovci s ní vydrželi celý den bez jídla a bez známek únavy.^[4] Odtud vede přímá linka až k plechovkám v dnešních regálech.

Dnes je Brazílie prakticky jediným producentem guarany na světě. Pěstuje se hlavně ve státech Amazonas a Bahia a zhruba 70 % úrody spotřebuje průmysl nealkoholických a energetických nápojů. Zbylá třetina končí jako prášek, v kapslích, v kosmetice a farmacii.^[1]

Představte si semínko guarany jako byt, ve kterém bydlí jedna hlučná hlavní postava a několik tišších spolubydlících. Hlavní postavou je kofein. Ale kdo zná jen jeho, nezná celou domácnost — a jak uvidíme v kapitole 06, právě ti tišší možná rozhodují o tom, proč se guarana nechová přesně jako čistý kofein.

Během dne se ve vašem mozku hromadí látka zvaná adenosin. Funguje jako přesýpací hodiny únavy: čím déle jste vzhůru a čím víc pracujete, tím víc ho je. Adenosin si „sedá" na speciální receptory na nervových buňkách, jako host na židle v restauraci — a každá obsazená židle vzkazuje mozku: zpomal, je čas odpočívat.

Kofein z guarany má tvar, který se adenosinu podobá natolik, že si na stejné židle dokáže sednout sám. Jenže nic „neobjedná" — žádný signál únavy nevyšle. Adenosin přichází, židle jsou obsazené, a mozek tak vnímá méně únavy, než kolik jí ve skutečnosti nastřádal.^[5]

Odborně: kofein je kompetitivní antagonista adenosinových receptorů A₁ a A_2A. Blokádou těchto receptorů nepřímo podporuje uvolňování dopaminu, noradrenalinu a acetylcholinu — neuropřenašečů spojených s bdělostí a pozorností.^[5]

Až sem by šlo o příběh jakéhokoli kofeinu. Jenže na začátku tohoto století narazili britští vědci na výsledek, který se do něj úplně nevejde.

V roce 2004 podal tým Davida Kennedyho z Northumbria University dobrovolníkům 75 mg standardizovaného extraktu guarany. V tom množství bylo zhruba 9 mg kofeinu — méně, než obsahuje šálek slabého čaje, a hluboko pod dávkou, od které obvykle čekáme měřitelný účinek.

Přesto se v testech ukázalo zlepšení výkonu v úlohách na paměť a rychlost pozornosti oproti placebu.^[6] Buď šlo o náhodu, nebo za tím stálo ještě něco jiného než kofein.

O tři roky později tým zkusil otázku rozlousknout systematicky. Carol Haskell a kolegové testovali čtyři dávky extraktu — 37,5, 75, 150 a 300 mg — ve dvojitě zaslepené studii s placebem. Guarana byla spojena s lepším výkonem sekundární paměti a s vyšším hodnocením bdělosti i spokojenosti. A přišlo překvapení: nejvýraznější kognitivní efekty přinesly dvě nejnižší dávky, nikoli ty vyšší s víc kofeinu. Autoři uzavřeli, že výsledky nelze přičíst samotnému kofeinu.^[7]

Druhá stopa přišla v roce 2022 z University College London. Tom Gurney a kolegové porovnali guaranu přímo s odpovídající dávkou čistého kofeinu (5 mg na kilogram tělesné hmotnosti) a s placebem. Guarana byla spojena s rychlejší volbou reakce, a to i po maximálním zatížení na kole — výsledky naznačily, že kofein nemusí pozitivní efekt vysvětlovat sám.^[9]

Podobný motiv se objevil i ve sportovní studii Eduarda Penny a Mindy Millard-Staffordové: v časovce na kole guarana dopadla lépe než placebo, zatímco nízká dávka samotného kofeinu ne.^[10]

Jednotlivé studie jsou střípky. Obraz skládá až metaanalýza — statistické sloučení všech kvalitních pokusů dohromady. Tu pro guaranu v roce 2023 publikoval tým z Georgia Institute of Technology v časopise Nutrients.^[8]

Výsledek je zajímavější, než by napovídal jednoduchý souhrn „funguje / nefunguje". Když autoři rozdělili měřené ukazatele podle typu, ukázal se jasný vzorec: reakční čas byl s guaranou statisticky významně rychlejší než s placebem, zatímco přesnost se neměnila.^[8]

A pak detail, který nás v Tonalli zaujal nejvíc: guarana rozpuštěná v nápoji vykazovala v reakčním čase víc než dvojnásobnou velikost efektu oproti guaraně v kapsli. Rozdíl nebyl statisticky průkazný, šlo o trend — ale trend, který dává smysl sledovat.^[8]

Guarana je studována i za hranicí mozku. Epidemiologická studie z města Maués — kolébky guarany — sledovala 637 seniorů a zjistila, že ti, kdo guaranu pili pravidelně, měli nižší výskyt vysokého krevního tlaku, obezity a metabolického syndromu než ti, kdo ji nepili.^[12] Navazující práce u stejné populace popsala u pravidelných konzumentů nižší oxidaci LDL cholesterolu.^[13] Jde o pozorovací data, která neprokazují příčinu — mohou ale ukazovat směr dalšího výzkumu.

V klinickém prostředí se guarana zkoumá například u únavy spojené s onkologickou léčbou; brazilská studie z roku 2011 u pacientek s rakovinou prsu během chemoterapie popsala pozitivní výsledky na škálách únavy.^[15] Zmiňujeme ji jen pro úplnost obrazu výzkumu — rozhodně nejde o doporučení k léčbě.

Když jsme skládali Tonalli, kofein pro nás nebyl otázkou „jestli", ale „z čeho". Mohli jsme sáhnout jen po čistém syntetickém kofeinu — je levný, přesný a funguje. Jenže přesně tím bychom přišli o to, co dělá guaranu zajímavou: rostlinnou matrici, která ve studiích opakovaně vycházela jinak než kofein samotný.^[7,9,10]

Tonalli proto obsahuje 300 mg extraktu z guarany standardizovaného na 22 % kofeinu. V jedné dávce to znamená 66 mg kofeinu z guarany — přesně tolik, kolik uvádíme na etiketě.

Guarana v Tonalli nestojí sama. Je druhou vrstvou toho, čemu říkáme kofeinová matice: bezvodý kofein (110 mg) je jednoduchý a přesný základ, extrakt z guarany (66 mg kofeinu) přidává rostlinnou matrici s taniny a doprovodnými methylxanthiny, a guayusa — amazonský druh cesmíny — přináší vlastní profil s theobrominem a polyfenoly. Deklarovaný obsah kofeinu z guarany a bezvodého kofeinu je dohromady 176 mg na dávku.

Celé to vyvažuje 300 mg L-theaninu — aminokyselina ze zeleného čaje, která s kofeinem tvoří nejlépe prozkoumanou dvojici v celé oblasti nootropik. Poměr theanin : kofein 1,70 : 1 odpovídá tomu, co testovaly referenční studie.

Sateré-Mawé pijí svůj çapó každý den po celý život — s mírou, ve správnou chvíli a jako součást rituálu. Moderní věda k tomu dnes přidává přesná čísla. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) považuje u zdravých dospělých za bezpečný jednorázový příjem do 200 mg a denní příjem do 400 mg kofeinu; u těhotných a kojících žen do 200 mg denně.^[16]

Guarana a výrobky s ní nejsou určeny dětem, těhotným a kojícím ženám. Lidé s onemocněním srdce, vysokým krevním tlakem nebo užívající léky by měli užívání konzultovat s lékařem. Článek shrnuje výsledky vědeckých studií a má informativní charakter.