V Mexiku, padesát let po pádu aztécké říše, dokončuje františkánský mnich Alonso de Molina největší slovník svého života — Vocabulario en lengua castellana y mexicana. Tisíce slov jazyka nahuatl, jazyka Aztéků, převádí do španělštiny. U většiny mu stačí jeden výraz. Pak ale narazí na slovo tonalli — a jeden výraz nestačí.

Molina ho zapisuje jako „calor del sol, o tiempo de estío" — žár slunce, letní čas.^[1] Jenže to je jen začátek. Tonalli v nahuatlu znamená zároveň den. A znamení dne. A osud člověka, který se v ten den narodil. A jeho životní sílu. Jedno slovo, které v sobě drží slunce, čas, energii i osud — jako by jazyk sám odmítal tyhle věci oddělit.

Kořen je sloveso tōna — svítit, hřát, sálat.^[2] Ze stejného kořene vzniklo i Tonatiuh, jméno slunečního božstva. Tonalli je doslova to, co vzniklo sáláním. Podíl slunečního žáru, který připadl právě vám.

Mexický historik Alfredo López Austin, který zasvětil život rekonstrukci aztéckého myšlení, popsal ve své zásadní práci Cuerpo humano e ideología pozoruhodnou věc: Aztékové nevěřili v jednu duši. Věřili ve tři animistické síly, každou s vlastním sídlem v těle a vlastním úkolem.^[3]

Tonalli sídlilo v temeni hlavy a ve vlasech.^[4] Proto aztéčtí válečníci strhávali poraženým protivníkům kadeř z temene — brali si jejich sílu. Proto se novorozencům nestříhaly vlasy nad fontanelou, dokud tonalli nezesílilo. A proto — a tohle je detail, který nás dostal — Aztékové věřili, že když tonalli hlavu opustí, člověk ztrácí vědomí. Spánek, mdloba, ztráta koncentrace: to všechno byly stavy, kdy sluneční síla nebyla doma.

Odečtěte mytologii a zůstane vám překvapivě moderní myšlenka: v hlavě sídlí energie, která určuje, čeho jste ten den schopni. Neurověda by to řekla jinak — neurotransmitery, prokrvení, acetylcholin — ale mluví o tomtéž. O tom, co v Tonalli podporujeme látkami, jako je CDP-cholin, L-theanin a další nootropika.

Na tonalli je fascinující ještě jedna věc: nebylo neměnné. Dalo se posilovat a dalo se o něj přicházet. Novorozence pokládali ke slunci a k ohni, aby jejich tonalli zesílilo. Rostlo s věkem, disciplínou a zkušeností — staří lidé měli tonalli mocnější než mladí. A naopak: šok, strach či vyčerpání ho mohly z těla vytrhnout, a takový člověk chřadl, dokud sílu nedoplnil.^[4]

Přeloženo do dneška: Aztékové považovali mentální energii za zdroj, o který se musíte starat. Ne za samozřejmost. Ne za něco, co se dá donekonečna přepalovat čtvrtou kávou a spánkovým dluhem. Za kapitál, který se buduje návyky — a ničí zanedbáváním.

Dávno před tím, než jsme začali mluvit o vyhoření, deep work a kognitivním výkonu, měli Aztékové pro celý ten problém jedno slovo. Jejich říše padla roku 1521 — ale nahuatl v Mexiku dodnes používá přes milion lidí a slovo tonalli přežilo. My jsme si ho půjčili.

Kolik tonalli člověk dostal a jaké — o tom rozhodoval den narození. Aztékové vedle slunečního roku počítali i posvátný kalendář tonalpohualli, doslova „počítání dnů": cyklus 260 dní, v němž se kombinuje 13 čísel a 20 denních znamení — Krokodýl, Vítr, Dům, Jaguár, Orel, Květina…^[5]

Každá kombinace nesla vlastní energii a vlastní osud. Když se dítě narodilo, rodiče šli za tonalpouhqui — čtenářem dnů. Ten otevřel knihu osudů, tonalamatl, našel znamení dne a řekl rodině, jakou sílu, jaké nadání a jaká rizika si dítě přináší. Podle znamení dne dostávali lidé i svá jména: Jedna-Rákos, Dva-Jaguár, Sedm-Květina.

Vaše znamení existuje taky. Tonalpohualli běží dál — matematika cyklu se nikdy nezastavila. Na konci tohoto článku si můžete nechat spočítat, pod jakým znamením jste se narodili vy.

Nejdřív byl nápad. Energy drink, který dává — ne bere. Věděl jsem, co má značka nést: energii, sílu, osud, slunce. Jen jsem netušil, že se to všechno vejde do jednoho slova. Nehledal jsem ho po nocích v seznamech názvů. Tonalli se ke mně dostalo náhodou, hned na začátku cesty — a když jsem si přečetl, co znamená, bylo rozhodnuto. Během vteřiny. Nevybral jsem si ho. Slovo si našlo mě.

Protože tonalli není jen energie. Je to druhá duše člověka — ta, která sídlí v hlavě. Je to váš osobní příděl slunečního žáru, darovaný v den narození. Je to životní osud, vepsaný do znamení posvátného kalendáře. Vitalita a temperament, se kterými přicházíte na svět. Síla, která se dá vyčerpat i doplnit — a bez které hlava ztrácí vědomí a soustředění. Duše, osud, slunce, energie a čas v jediném slově. Přesný popis toho, co jsem se teprve chystal postavit, existoval staletí přede mnou. Od toho dne bylo jméno zadáním: celý vývoj receptury byl snahou dostát slovu, které stálo na začátku.

A pak je tu původ. Stimulanty v Tonalli — guayusa a guarana — rostou v pralesích té části světa, kde mesoamerické a jihoamerické civilizace po tisíce let budovaly svou znalost rostlin. Amazonské kmeny pily guayusu před lovem dřív, než existovalo slovo nootropikum. Jméno z nahuatlu není estetická dekorace. Je to přiznání, odkud bereme to nejlepší, co v našem doypacku je.

Nést jméno, které znamená duši, osud a sluneční sílu zároveň, něco vyžaduje. Produkt pojmenovaný po životní síle nesmí energii brát — žádný crash, žádný cukr, žádné přepětí a propad. Produkt pojmenovaný po duši, která sídlí v hlavě, musí hlavě skutečně sloužit — proto nootropika v účinných dávkách, ne marketingová špetka. A produkt pojmenovaný jazykem Mesoameriky musí ctít původ svých ingrediencí — proto o guayuse a guaraně píšeme, odkud jsou a co o nich říká věda, ne pohádky.

Tonalli. Duše v hlavě, osud z dne narození, váš vlastní kousek slunce. Naším úkolem je starat se o něj líp a jinak než kdokoli před námi.